Tábor 2014 - HOBIT

Kronika, Fotogalerie

Rok zas utekl jako voda a jsou tu prázdniny - a s tím i náš letní tábor na Johnyho louce. Ve tři hodiny odpoledne jsme se sešly v Kamenici na náměstí a vyrazily na naše obvyklé tábořiště. Jak jsme se jen těšily! Na začátku tábora jsme se zabydlely ve svých teepee a večer se seznámily s celotáborovou hrou - letos to bude Hobit! Každé ráno nás do nového dne budily zvuky flétny. Radostně jsme vstávaly, čekalo nás toho spoustu. Samy si vyrobily pláštíky, které je měly chránit při dobrodružných výpravách a úkolech, které na ně Středozem připravila. Staly se z nich trpaslíci a hrdě se vydaly na cestu. Náš úkol byl jasný - dostat se na Osamělou horu a objevit vzácný kámen Arcikam.

Ovšem hned na začátku jsme zjistily, že to nebude tak jednoduché. První dny jsme například musely hledat ztracené vedoucí. Skutečná zkouška ale přišla další den - den dobrých skutků. Vypravily jsme se do nedaleké Roklinky (v normální řeči se jí říká Bohdalín) a Lorienu (prý se jí říká Včelnička) a hledaly, kde bychom mohly pomoci, družinka červených trpaslíků například pomáhala s králíky a dostala za to dvě vajíčka, která hned s radostí přinesla do tábora.

Během tábora jsme čelily různým nebezpečím – bojovaly se skřety, lámaly si hlavu hádankami, které nám dával Glum... Nezalekly jsme se však ničeho a pro lesní elfy složily i vlastní písničky. Odměnou nám byla návštěva Gandalfa, který nám předal mapu k ukrytému pokladu - truhle plné čokoládových mincí. Při cestě za Osamělou horou a Arcikamem jsme se zatoulaly na výletu až do země lidí a viděly jsme moře (venkovní plovárnu v Jindřichově Hradci). Jelikož Prasoještěrky byly ještě pryč, bojovaly úplně samy s hrozivými pavouky).

Nezalekly jsme se však ničeho, vedly si statečně při všech dobrodružstvích, které nám cesta k Osamělé hoře přichystala a nakonec jsme objevily u velkého draka Šmaka, který plival plameny, i bájný Arcikam. Kdo by se nebál velkého draka - svůj strach jsme ale překonaly a vzácný kámen získaly. Po čtrnácti dnech strávených ve Středozemi se nám odcházet jinam vůbec nechtělo. Ale vše končí, a tak jsme se v sobotu 12. července rozoučily s Johnyho loukou a vyrazily domů.