Tábor 2015 - PRAVĚK

Kronika, Fotogalerie

Po roce přišly zas prázdniny a s nimi čtrnáctidenní tábor na Johnyho louce. 15. července jsme se celý natěšení sešli v Kamenici na náměstí a na kolech i pěšky vyrazily za dobrodružstvím. Ještě v tu chvíli jsme nevěděly, co nás vlastně letos čeká. Než jsme se však stačily zabydlet, kousek od tábora se objevil vědec a měl stroj času. Pomohly jsme mu ho pomocí 21 kartiček zprovoznit a rázem jsme četly - Vítejte v Pravěku! V tu chvíli se odkudsi vynořili pravěcí lidé a stroj času nám vzali. Tak, a asi tu zůstaneme.

První dny jsme se tedy snažily navázat kontakt s domorodými pralidmi - vždyť nám musí stroj času vrátit. Zároveň jsme začaly nacházet dopisy, které nám nechávala Amálka, dcera vědce, která se do pravěku dostala omylem už před lety. Takže ji zachráníme.

Vyráběly jsme tedy pravěké oblečení, aby se nás pravěcí lidé nebáli a cosi, co mělo odhánět zlé duchy. Nakonec nás pravěcí lidé pozvali i na lov mamuta. Děti se rozběhly po okolí, aby nalezly návod na sestrojení praku a oštěpu, se kterým vzápětí zdolaly pramamuta. Mločice vyrazily kolem studánek nedaleko Bohdalína, Zelené Veverky a Jednorozči zase pod zem do Chýnovských jeskyní.

Naučily jsme se také hrát na bubny - což se opravdu hodilo, protože se za námi do pravěku přijela podívat náčelní dívčího kmene Junáka Eva Měřinská, a tak jsme jí mohli předvést malý koncert. Nezapomínaly jsme ale ani na narozeniny a svátky, které některé z nás během tábora slavily (i v pravěku patří k narozeninám dort). Moc jsme si tyto výjimečné chvíle užívaly, oslavenci jsme vždy po nástupu zazpívaly a zvedly ho do vzduchu.

Každý večer jsme si v teepee rozdělávaly oheň a zpívaly nejen pravěké písničky. Mezi letošní hity rozhodně patří "Naštěstí" a "V naší ulici". Při slibovém ohni se pak náš oddíl rozrostl o nové skautky a světlušky :) .

Bylo třeba se toho hodně naučit, abychom v pravěku přežily, například získat suroviny a samotné si udělat oběd (možná se to zdá jako hračka, ale v pravěku nebyl sporák a tak jsme si musely postavit i ohniště). Jednu porci jsme donesly i pravěkým lidem, už jsme s nimi docela přátelé a rozumíme i jejich řeči. A asi jim chutnalo, protože nenechali ani drobeček.

V dalších dnech nás čekalo spousta nových dobrodružství, vydaly jsme za bahenními lidmi, abychom od nich získaly návody na filtraci vody. Při této nebezpečné cestě jsme si užily opravdu moc legrace, protože jediná cesta vedla přímo korytem potoka skrz území, kde byli nepřátelští pralidé, kterým se moc nelíbilo, že je rušíme, a nakonec jsme prolezli tunelem přímo k pravěkému rybníku, na jehož hladině plavalo to, co jsme potřebovaly. Některé plavaly, některé odvážně nasedly do člunu, ale potřebný návod jsme získaly.

Hned večer jsme podle něj postavily docela funkční zařízení, které špinavou vodu z potoka dokázalo vyčistit.
Přáteli pralidí jsme se staly v okamžiku, kdy jsme pomocí nalezených bylinek byly schopní vyléčit jednoho z nich, který chytil prasečí chřipku a když jsme je pak ošetřily poté, co je napadl jiný kmen. Stroj času nám přesto nechtěli vrátit. Teprve když jsme jim ukázaly, jak umíme rozdělat oheň, vyměnili s námi stroj času za křesadlo. Zbývalo už jen najít Amálku a vrátit se do současnosti, což ale po všech dobrodružstvích, které jsme měli v tu chvíli za sebou, už byla hračka.